Nedávno mě oslovila maminka s velikou prosbou. Její syn Petr měl v šesté třídě stálé problémy s psaním diktátů. Dostával jednu špatnou známku za druhou a učení na to nemělo vůbec žádný vliv. Petr nestíhal psát v tempu diktování paní učitelky a zároveň se soustředit na pravopis.

Maminku jsem uklidnila a domluvila sezení s Petrem. Během odbloku jsem zjistila, že slabší děti ve třídě Petra jsou zvýhodněny a mají hodnocení diktátů mírnější než ostatní spolužáci. Zvýhodnění spočívalo v tom, že takový slabší žák mohl psát každou druhou větu, aby si stihl kontrolovat pravopis.

Hlavní problém byl v tom, že Petr v dané zvýhodněné skupině žáku nebyl. Diktáty mu sice nešly, ale paní učitelka si řekla, že Petr takovou péči nepotřebuje. To Petra vnitřně zlobilo a myslel si, že kdyby se snažil sebevíce, tak nikdy nedostane lepší známku, protože není ve zvýhodněné skupině. Petr si tedy vytvořil blok, který se mu při každém diktátu spustil.

Po našem sezení a následném odbloku se Petr zlepšil a již špatné známky nedostával.

Byla jsem ráda za zpětnou vazby maminky, když se mi za měsíc ozvala a řekla, že se  Petr zlepšil a již další sezení nebude potřeba.

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *